27.12.2023 / Zkoušky na technické stupně DAN

Čtyři kluci na zkouškách

Je už takovým předvánočním rituálem mnoha taekwondistů u nás, potkat se v polovině prosince na celorepublikovém semináři a případně pak završit víkend Danovými zkouškami.

Stejně tak to bylo letos a tentokrát jsme na zimních zkouškách měli čtyři sonkaláky.

Protože se zkoušek účastnili mí dva přímí žáci a protože i Faltiňáci jsou mému srdci blízcí, tak jsem i přes předvánoční lenost na Moravě zůstal a na zkoušky se byl podívat. Sobotní večer s povídáním u večeře jsem si užil, protože mezi tréninky je toho času na povídání většinou málo. Ondra nám zařídil pěkné ubytování ve Velkém meziříčí, večer při příjezdu sice jménu Panarama hotel výhled čest nedělal, ale ráno to byla krása.

Tyhle zkoušky jsem si moc užil, v posledních letech jsem byl kritický zvláště k červenočeným páskům, že ani ti mladí nemají dost úsilí a neprojevují sílu a dravost adekvátní jejich věku a také významu červeného pásku – nebezpečí. Tentokrát se mi, ale už adepti na I. Dan líbili, chyby jsem samozřejmě viděl, ale ty vidím na každém, i na sobě. Ale odcvičili se zápalem, intenzitou, se srdcem. A to jak ti juniorského věku, tak i ti o generaci starší.

Na druhý dan už mimo jiné nastoupili táta a syn – Jirka a Ondra Faltinovi. Cvičili krásně nejen, co jsme u nich čekali (sestavy), ale i často problematické tando matsogi. Jirka Faltin přešel informaci, že je veterán a že speciální techniky nejsou součástí jeho zkoušky mlčením a vše odskákal dost dobře i na o generaci mladšího taekwondistu.

Na IV. Dan nastoupil Honza Dvořáček a Jirka Novák. Oba cvičili ještě o úroveň výše, zvláště v sebeobraně, tando matsogi a wiroku. Přesně tak jak to má být – vyšší Dan není jen o odčekané době, ale o hlubším pochopení taekwonda a vlastního těla nejen teoreticky, ale i prakticky. A protože všichni čtyři zmínění trénují poctivě a bez výmluv, tak to ukázali v praxi.

Jirka Novák dokonce od Velmistra Hwanga dostal hodnocení nejvyšší z celých zkoušek – 67 bodů.

Když jsem kluky, úspěšné sportovce i na mezinárodním poli, viděl cvičit, přemýšlel jsem o disciplínách sportovního taekwonda, o dělení na sportovní a tradiční. Samozřejmě platí, že se lze specializovat jen na jednu disciplínu, že jsou takoví, kteří se sportovním disciplínám vůbec nevěnují nebo naopak sebeobranu a tando matsogi cvičí jen chvíli před zkouškami, aby „to prošlo“.

Ale věřím, že taekwondo je jen jedno a když je mým cílem postoupit na další technický stupeň, tak se kvalitně připravím a je to krása pohledět. A až pak zase přijde čas mistrovství Evropy, tak se pohroužím do sportovní přípravy, ale stále to bude jedno taekwondo. A tohle střídání pozornosti, ale stále na jedné cestě, může být součástí celoživotní motivace naše krásné taekwondo cvičit a svoji znalost i dovednost prohlubovat.

Naši 4 sonkaláčtí kluci to ukázali v praxi.